ODLÉVÁNÍ

​

Představuje nejkratší a nejefektivnější způsob výroby téměř finálního výrobku z tekutého kovu. Volba výrobní technologie je závislá na aspektech jako sériovost výroby, tvarová složitost odlitku, rozměrová přesnost, mechanické vlastnosti materiálu odlitku nebo kvalita povrchu.

​

​

 

LITÍ DO PÍSKOVÉ FORMY („ztracené formy“)

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

 

 

LITÍ DO KOVOVÝCH FOREM – KOKIL

​

Pokud jsou vyžadovány vyšší mechanické vlastnosti materiálu odlitku (vyšší pevnost v tahu a mez kluzu díky vyšší rychlosti tuhnutí; nabízíme měření S-DAS - statistické hodnocení velikosti sekundárních větví dendritů), vyšší rozměrová přesnost neobrobených ploch, tenkostěnná konstrukce odlitku a tvary s malými rádiusy, nabízí slévárna zákazníkovi gravitační lití do kokil. Vyšší homogenitu materiálu, tzn. nižší absolutní obsah oxidických vměstků a tím vyšší mechanické vlastnosti (především tažnost a únavové pevnosti), nežli stacionární gravitační lití do kokily, nabízí sklopné lití. Sklopné lití se volí rovněž pro výrobu odlitků se sklonem k slévárenským vadám jako uzavřený vzduch nebo plyn z jader, nedolití a studený spoj.

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

 

​

​

 

​

Materiál trvalé formy kokily je ocel nebo litina, a proto je investice do nářadí významně vyšší než u pískového lití. Nejvyšší životnost kokily zajišťuje vhodně zušlechtěná nástrojová ocel pro práci za tepla, přičemž povrch kokily se vždy ošetřuje ochranným keramickým nástřikem. Práce s ochranným nástřikem ani kondenzát plynů jader nesmí zhoršovat rozměrovou přesnost odlitků. Nálitkový a vtokový systém je nutné ošetřit izolačním nátěrem. Dutiny odlitku tvoří ocelová a písková jádra. Pro velmi tenká a namáhaná písková jádra se volí syntetické materiály. Kokila se předehřívá na provozní teplotu plynovými hořáky. Přehřátí formy nebo lokální chlazení pro docílení vyšších mechanických vlastností umožňuje vzduchové nebo účinnější vodní chlazení. Naopak teplotní stabilitu tenkostěnné formy nebo studená místa se řeší izolačními materiály nebo lokálním plynovým hořákem. Teplotní stabilitu kokily lze monitorovat termočlánkem zabudovaným do kokily. Na rozdíl od pískových forem, kde je odvzdušnění kokily dané vlastní prodyšností směsi a odformovanými výduchy (výfuky) se u kokil používají kanálky v dělící rovině, tzv. odvzdušňovací vyhazovače a odvzdušňovací díry na líci dutiny formy osazené různými typy sítek. Jak kanálky tak sítka mají design zabraňující zatečení tekutého kovu. Stříkání líce kokil nebo kondenzát plynů z jader nesmí omezovat funkčnost sítek.

 

Kvalitu tekutého kovu v dutině formy ale i charakter plnění dutiny formy zajišťují slévárenské filtry, které jsou buď lisované, pěnové nebo tkaninové. Filtry mají jednorázové použití.

​

Příklad použití lisovaného filtru v kokile ve vtokovém systému – tavenina proudí desítkami kanálků o průměru 2 mm a proud kovu se tak v rozváděcím kanálu velmi zklidní, dochází k filtračnímu efektu a rychleji se naplní licí kůl. Filtrace ovlivňuje obsah endogenních a exogenních vměstků a vedle konstruktérů počítajících s určitými mechanickými vlastnostmi materiálu odlitku ji ocení především obráběči odlitků. KOVOLIT Česká používá řadu typů a rozměrů filtrů.

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

PRODUKTIVITA LITÍ

​

 

Zákazníci KOVOLIT Česká profitují z profesionálního přístupu k výrobě odlitků.

​

U pískových forem je daná velikostí a složitostí modelů, zda jde o odlitek s jádrem/-y, zručností formířů obsluhujících vždy 2 formovací stroje vedle sebe (Foromat, Rotomat), délkou licí tratě, což je válečkový dopravník, na který se ukládají hotové formy (složený spodní a horní rám), a následně do nich slévač nalije ruční licí lžicí tekutý kov o předepsané teplotě a dalších kvalitativních parametrech. Doba setrvání formy na trati určuje rovněž produktivitu. Vzhledem k typu manipulace s formou při vytloukání je čas setrvání na licí trati dán jak časem tuhnutí, tak technologickým časem chladnutí odlitku.

​

U kokil je produktivita výroby daná časem obsluhy a časem tuhnutí. Slévač nepravidelně ošetřuje líc formy, vkládá jádra a filtry do formy, ovládá hydraulické tahače pro desku vyhazovačů a až 5 dílů formy (2 boční tahače, přední, zadní a vrchní díl formy), manipuluje s ocelovými jádry, nalévá kov do vtokové jamky nebo skrze nálitek a ovládá případné chlazení formy. Následuje tuhnutí odlitku, přičemž kokilu slévač otevře ihned po ukončeném tuhnutí (sleduje čas nebo se otevírá kokila automaticky). V případě velkých odlitků s masivnějšími nálitky se může odlitek vyjmout z kokily ještě před ukončením tuhnutí nálitkového systému. Doba tuhnutí je odvislá od množství taveniny, konstrukce kokily a jak intenzívní je případné chlazení.

​

Kromě vhodných slévárenských úkosů a rádiusů platných pro trvalé a netrvalé formy a jaderníky si vyžaduje produktivní výroba na kokilách rozvinuté know-how práce se slévárenskými nátěry. Teplota odlévané taveniny se volí nejnižší možná, aby se neznehodnocovala během doby udržování na teplotě, nedocházelo k slévárenským vadám a zajistila maximální produktivita.

​

Slévárenství je příklad multidisciplinárního odvětví, kdy KOVOLIT Česká nabízí zákazníkovi jako na blokovém schématu 27 výrobních a kontrolních operací. Zakázky se mezi sebou velmi liší, když odlitky se vyrábí bezjádrovou technologií, slitina nepotřebuje tepelné zpracování, zákazník nevyžaduje tryskání nebo obrábění, nebo naopak vyžaduje omílání nebo vyvažování.

​

​

​

​

​

​

​

​

​